DODATEK KE KAPITOLE

XIII. HISTORIE KRYSTALOGRAFIE A STRUKTURNÍ ANALÝZY


Kapalné krystaly


Obr13-7.jpg
Obr. 13.7 Friedrich Reinitzer (1857 -1927)

   Objev kapalných krystalů je spojen se jménem Friedricha Reinitzera (1857 -1927). F. Reinitzer pocházel z pražské německé rodiny a vystudoval chemii na německé technice v Praze. V roce 1883 se na ní habilitoval a přednášel zde jako soukromý docent. V roce 1895 odešel z Prahy na techniku do Štýrského Hradce, zřejmě v naději, že tam nalezne lepší podmínky k vědecké práci. S historií kapalných krystalů je bezprostředně spojena Reinitzerova práce o cholesterolu z roku 1888. Popsal v ní nejen pozorování mezomorfní fáze cholesterolacetátu a cholesterobenzoátu, ale určil i správný sumární vzorec cholesterolu C27H46O, pro který se v té době v literatuře uváděly rozdílné výrazy. (Beiträge zur Kenntniss des Cholesterins, :Monatshefte für Chemie und verwandte Theile anderer Wissenchaften (9, 1888, 421-441). S cílem ujasnit chemickou podstatu látek cholesterolového typu sledoval pod mikroskopem jejich bod tání a krystalické změny. S výsledky svých pozorování, vlastní hypotézou výkladu a s žádostí o bližší prozkoumání jevů se obrátil na profesora fyziky v Aachen Otto Lehmanna, předního znalce krystalů, jejich fázových přechodů a autora termínu kapalné krystaly.

   Objev kapalných krystalů vzbudil ve své době nemalou pozornost. Specifickou odezvu měl ve vědách o životě např u E. Haeckela, popularizátora evolucionismu a zapáleného monisty, který v Reinitzerově a Lehmannově objevu viděl další důkaz pro svou koncepci jednoty anorganického a organického světa. V časopise Živa z roku 1913 (iniciály F.Š.-k) se mj. uvádí: "... pevný krystal je hmotou tuhou, jejímiž částečkami není možno pohnouti, aniž bychom jej nerozebrali a tím nezničili. ... Za to tekutý krystal je jaksi živoucí, zříme ho deformovati se a opět nabývati původního tvaru o své vlastní újmě. ... Lehmann fotografoval a i kinematografoval všechny tyto zjevy, které jsou zajímavé nejen pro krystalografa. Ukazují, jak je stav krystalický mnohem složitější a bohatší na tvary, než se myslilo až dosud, že mezi krystalem a hmotou amorfní existuje nekonečný počet přechodných stavů. Biolog pak může čerpati z těchto pokusů také poučení a konstatovati, že jistý počet pohybů dějících se v živoucí buňce, jsou jen deformace této pseudo-krystalické hmoty".

   Protože kapalné krystaly ve své době nenalezly praktické uplatnění, zájem o ně upadl. U nás toto téma znovu oživil fyzikální chemik H. Zocher, který v roce 1931 přišel na pražskou německou techniku z Berlína. Zabýval se optickými vlastnostmi nematických kapalných krystalů. Za války emigroval a od r. 1946 pak působil v Rio de Janeiru.

   Do roku 1965 byla problematika kapalných krystalů okrajovou záležitostí, studovanou na univerzitách v Německu a ve Francii. V roce 1965 byl vyroben první displej na bázi kapalných krystalů. Šlo o typ, který využíval dynamického rozptylu světla. Přitom se ukázalo, že řada fyzikálních otázek souvisejících s chováním kapalných krystalů zůstala neobjasněna. To podnítilo zájem fyziků a ve Francii vznikla na univerzitě v Orsay skupina, která řešila otázky uspořádání a orientace molekul v kapalných krystalech, popsala jejich elasticitu a hydrodynamiku.




Zpět