Mřížové parametry jsou jedním ze základních krystalografických údajů. U nových látek jde především o co nejpřesnější jejich určení. U známých fází pak jsou středem zájmu jejich odchylky od tabelovaných údajů resp. mřížových parametrů pro tzv. ideální krystal. V těchto případech totiž mohou podat cennou informaci o tzv. reálné struktuře konkrétních materiálů (poruchy krystalové mříže, napětí).
Z geometrického hlediska je k určení mřížových parametrů zapotřebí měřit polohy nejméně tolika difrakcí, kolik nezávislých mřížových parametrů má daná krystalová mříž. Vzhledem k systematickým chybám v určování difrakčních úhlů a vzhledem k vyšší přesnosti měření mezirovinných vzdáleností s rostoucím difrakčním úhlem je účelné k výpočtu použít co nejvíce difrakcí s vyššími difrakčními úhly.
Pro kubické látky lze vypočítat mřížový parametr pro každé difrakční maximum přímo z mezirovinné vzdálenosti. Pro vyhodnocení se tedy nabízí určit střední hodnotu ze všech difrakcí. tento postup je ovšem nesprávný právě díky uvedeným systematickým chybám. Pro určení hodnoty mřížového parametru se používá extrapolační funkce závislá na použité difrakční geometrii. Pro konvenční difraktometry (Braggovo- Brentanovo symetrické uspořádání) se používá funkce cos θ ctg θ, která dobře popisuje úhlovou závislost instrumentálních posuvů, zejména díky vysunutí povrchu vzorku z osy goniometru. Nejpřesnější hodnota mřížového parametru se pak získá extrapolací k θ = 90o
.Poměrně velmi obecný vztah pro výpočet mřížového parametru kubických látek lze napsat jako
![]()
kde ahkl je mřížový parametr spočtený pro difrakci hkl, ae je extrapolovaný mřížový parametr, ao je mřížový parametr v ideálním krystalu, s je konstanta, která zahrnuje vliv instrumentálních faktorů. Druhý člen na pravé straně zahrnuje vliv zbytkových napětí ve vzorku a třetí člen vliv některých poruch krystalové mříže. Bez vlivu těchto efektů lze použít jednoduchý vztah
![]()
Vliv makroskopických homogenních napětí se projevuje pouze v kompaktních, tedy nikoli práškových vzorcích. Tato napětí vedou ke změně střední mezirovinné vzdálenosti rovin v souvislosti s jejich orientací vůči povrchu vzorku (v konvenční práškové difraktometrii registrujeme roviny hkl vždy pouze těch krystalků, kde jsou orientovány rovnoběžně s povrchem). Ve výrazu je σ homogenní napětí, a S1 tzv. rentgenografická elastická konstanta závislá na elastických konstantách či modulech. Pro elasticky anizotropní prostředí může způsobit rozptyl hodnot ahkl v závislosti na extrapolační funkci.
Vliv určitých defektů, zejména vrstevných chyb se může projevit i v práškových vzorcích. Ve třetím členu obecného vztahu je D konstanta, která zahrnuje koncentraci poruch a χ je tzv. orientační faktor, který určuje směrovou závislost ahkl a závisí na typu poruchy. V některých případech lze tak i příslušnou poruchu detekovat.
|
Příklad extrapolační závislosti pro vzorek ZrO2 |
Pro binární a vyšší tuhé roztoky, které mohou existovat v širokém oboru koncentrací je zajímavé sledovat změnu mřížových parametrů s koncentrací atomů jedné složky. Naopak při známých závislostech mřížového parametru na koncentraci je možné ze změřeného mřížového parametru v konkrétním materiálu určit koncentraci atomů příměsi.