profesor RNDr. Václav Janovec, CSc.

Václav Janovec na 298. Rozhovorech o aktuálních otázkách rt a neutronové strukturní analýzy, 6.11.2015, Ústav makromolekulární chemie AV ČR, Praha

Dne 16. února 2022 zesnul profesor RNDr. Václav Janovec, CSc., významný český fyzik a krystalograf.

Václav Janovec se narodil v rolnické rodině 20. února 1930 v Pěčíně v podhůří Orlických hor. Otci, který se věnoval radiofonii a fotografování, se podařilo nadanému synkovi vštípit vztah k technice. Mladý hoch ve čtrnácti letech postoupil na reálné gymnázium a v roce 1949 byl přijat na přírodovědeckou fakultu. Téma diplomové práce věnované elektrickým vlastnostem feroelekrického BaTiO₃ a vlivu elektrického pole na difrakční intenzity dostal od prof. Václava Petržílky. Zadání tématu bylo zřejmě určujícím impulsem pro jeho další vědeckou kariéru. Jako čerstvý absolvent nastoupil spolu se svými spolužáky Janem Fouskem, Zdeňkem Fraitem a Zdeňkem Málkem do Laboratoře experimentální a teoretické fyziky, ze které později sloučením s Laboratoří nukleární fyziky vznikl Fyzikální ústav ČSAV. Ve své aspiranské práci v roce 1958 vysvětlil a z mikroskopických představ odvodil vztah nepřímé úměry mezi dvěma důležitými veličinami: minimálním elektrickým napětím nutným k překlopení polarizace feroelektrické destičky a třetí odmocninou kvadrátu její tloušťky. Znovu jej v roce 1962 v Bristolu odvodili a ověřili H. F. Kay a J. W. Dunn - a proto je tento vztah dnes uváděn jako Janovcův-Kayův-Dunnův zákon.

Janovec s Fouskem začali pracovat ve skupině dielektrik. Vedení dielektrické skupiny Janovec převzal přímo od prof. Josefa Beneše v březnu 1960 a stal se tak prvním interním vedoucím této skupiny, později a dodnes nazývané oddělením dielektrik. V létě 1966 se dielektrickému oddělení podařilo v Praze zorganizovat první mezinárodní konferenci o feroelektřině. Konala se za účasti předních vědců za západu i východu od železné opony a měla zásadní význam pro další budoucnost skupiny. Začátkem srpna 1968 Fousek a Janovec odeslali do tisku dnes již klasickou práci, která elegantně řeší problém prostorové orientace doménových rozhraní ve feroelektrických krystalech. Fousek i Janovec také spolu významně přispěli i k založení mezinárodního oborového časopisu FERROELECTRICS, což se stalo v roce 1970.

Za průlomový objev lze považovat Janovcovu teorii o symetrii doménových stěn z pohledu tzv. černobílé symetrie. Ačkoliv Janovec o této své teorii psal a přednášel už od 70. let a sám ji považoval za svůj nejdůležitější výsledek, ve světě zůstávala bez větší odezvy. Důvody proto patrně spočívají jak v neobvyklém teoretickém aparátu, tak v nepatrné, nanometrové šířce doménových stěn, kvůli kterým se teprve dnes začíná dařit tak malé objekty detailněji pozorovat.

Největším počinem byla systematická práce z roku 1975, na které pracoval spolu s Dr. Vladimírem Dvořákem a Dr. Janem Petzeltem. Práce vycházela z myšlenek tzv. Landauovy teorie fázových přechodů. Všem třem jmenovaným vědcům se podařilo Landaovu úlohu vyřešit vypsáním všech možných způsobů narušení všech 32 možných tříd makroskopické symetrie krystalů, a to včetně rozboru všech možných důsledků pro vlastností takových krystalů. Janovec použitý přístup dále rozpracoval a zdokonalil zejména při své mnohaleté práci na koncepci a reedicích svazku D Mezinárodních krystalografických tabulek, na nichž se z pověření Mezinárodní krystalografické unie podílel jak autorsky, tak organizačně v rámci mezinárodního týmu, jehož členy byli profesoři Th. Hahn, H. Wondratschek, J. Přívratská, H. Klapper a další.

Podle pamětníků se Janovec neprojevoval nápadnými protirežimními gesty, ale jeho mravní a politický kód byl po pár větách rozhovoru s ním zřejmý, přičemž kde mohl, tam se snažil pomoci. Mimo jiné byl jedním z nejštědřejších pravidelných přispěvovatelů na finanční pomoc pro rodinu svého kolegy Dr. Tomáše Růžičky, který byl vyhozen z Fyzikálního ústavu ČSAV a pronásledovaný kvůli Chartě 77. Podotkněme, že honorář, který za dlouholetou práci na krystalografických tabulkách obdržel od prof. Hahna, věnoval Krystalografické společnosti na financování cen mladým vědcům. Příznačně si přál, aby se o tomto jeho příspěvku nemluvilo a zůstal jako anonymní dárce.

V 90. letech se Janovcovi otevřely příležitosti k mnoha pobytům a k ještě širší mezinárodní spolupráci. Kolem roku 1995 ovšem Akademie věd začala čelit významným finančním škrtům. Tehdejší ředitel ústavu Dr. Dvořák vyzval vědce v důchodovém věku k odchodu, nebo k výraznému snížení úvazků. Přitom si pochopitelně přál, aby jeho bývalé oddělení šlo příkladem. Janovec měl ve svých 65 letech už na kontě téměř stovku publikací, 4 patenty, několik medailí, rozsáhlou síť spolupracovníků z celého světa a byl považován za zakladatele pražské doménové školy. Spolu s prof. L. A. Shuvalovem inicioval novou sérii konferencí, které byly zaměřeny na jeho oblíbenou problematiku doménových stěn. Měl za sebou velké zkušenosti z přednášek na Universitě Karlově i na zahraničních univerzitách v Curychu, Dijonu, Karlsruhe, Montpellier a Rennes. Janovec a Fousek proto místo odpočinku přijali pozvání od prof. Jana Tichého, který se vrátil z exilu na Technickou univerzitu v Liberci, aby tam obnovil výzkum a výuku v oblasti piezoelektrických materiálů. Janovec se na Technické univerzitě v Liberci habilitoval a v roce 1995 ho prezident Václav Havel jmenoval profesorem. Na pedagogické fakultě byl pak zaměstnán v letech 1995-2008 a kromě svého výzkumu přednášel studentům termodynamiku, statistickou fyziku, tenzorový počet a další předměty. Je příznačné, že v rámci svých zkoušek vybízel studenty, aby sami zformulovali dotaz.

V r. 2009 – ve svých 79 letech - Janovec opětovně nastoupil do oddělení dielektrik Fyzikálního ústavu na formálně malý úvazek, který ale byl významný pro celé oddělení, protože Janovec byl zkrátka inspirativní osobnost, která předávala své nápady a zkušenosti ostatním mladším kolegům. Živě se zajímal se o novinky v oboru i v oddělení a vytrvale pracoval na použití teorie grup v krystalografii zdvojčatělých krystalů. Pravidelná setkávání autorů tohoto textu s naším milým kolegou Janovcem se často táhla do pozdních večerních hodin.

Prof. Janovec stihl během svého života být oporou nejen pro mnohé přátele z řad hudebníků, členů Sokola či vědců, ale především pro svoji rodinu, hlavně pro svého mladšího bratra Zdeňka, pro manželku Evu, která zemřela na následky těžké nemoci v roce 1999, pro svoji dceru Irenu s manželem Stevenem a vnoučaty Samuelem a Abrahamem a pro svoji blízkou přítelkyni Miluši a její rodinu. Poslední dva roky Janovcova života po nástupu epidemie byly poznamenány zhoršujícím se zdravím. Ale ti, kdo měli s ním možnost hovořit před jeho skonem, zaznamenávali neutuchající dobrotu, zájem o dění ve světě, stejně jako jeho klidnou vyrovnanost.  

Život prof. Václava Janovce, CSc. byl dlouhý a naplněný, a přece krátký pro tak tvořivého, inspirativního a laskavého člověka. Bude nám chybět!

Jiří Hlinka

Jan Fábry

FZÚ AVČR