Ať už při kvantitativní rtg. difrakční fázové analýze používáme kalibrační konstanty
Ci pro metodu vnějšího standardu (2) nebo kalibrační konstanty
Di pro metodu vnitřního standardu (4) či kalibrační konstanty
Ei vypočtené na základě známé struktury určovaných látek (7), platí pro poměry hmotnostních koncentrací
wi/wj i-té a j-té fáze (látky) přítomné v analyzované směsi analogické vztahy
|
|
(kde Ii a Ij jsou intensity difrakční linie i-té a j-té fáze, jež jsme si vybrali pro provádění kvantitativní fázové analýzy). To znamená, že poměr hmotnostních koncentrací dvou fází wi/wj je úměrný poměru intensit jejich analytických difrakčních linií Ii/Ij a koeficient této úměrnosti neobsahuje už žádné jiné veličiny než příslušné intensitní faktory (kalibrační konstanty). Označíme-li je obecně jako Bi (Bi = Ci pro metodu vnějšího standardu, Bi = Di pro metodu vnitřního standardu a Bi = Ei pro případ, že kalibrační koeficienty určujeme výpočtem na základě známé struktury příslušných fází), pak tedy
|
|
(8) |
To umožňuje kalibrační konstanty unifikovat: Zvoleným jednotným způsobem (pomocí vnějšího standardu, pomocí vnitřního standardu nebo výpočtem na základě známé struktury) určíme předem a jednou provždy kalibrační konstanty B1, B2, …, Bl, všech fází, které se budou vyskytovat v analyzovaných vzorcích. A při vlastním rozboru zkoumaného vzorku, který ovšem musí být proveden tím (jednotným) způsobem a v tom experimentálním uspořádání pomocí něhož byly určeny kalibrační konstanty (intensitní faktory) Bi, pak už nepotřebujeme ani vnější ani vnitřní standard (někdy se mluví o „bezstandardové metodě“); pro hmotnostní podíl wi i-té fáze (i = 1, 2, …, l) v tom vzorku dostaneme pomocí vztahu (8) na základě toho, že
|
|
(9) |
vzorec
|
|
(10) |
Tento vzorec ovšem platí pouze tehdy, když se ve zkoumaném preparátu nevyskytují jiné fáze než těch l, pro něž jsme během přípravy analytického programu určili kalibrační konstanty B1, B2, …, Bl a při vlastní analýze změřili intensity I1, I2, …, Il vybraných difrakčních linií.
V případě, že se ve zkoumaném preparátu vyskytují ještě nějaké jiné fáze (např. amorfní složka) a jejich celkový hmotnostní podíl je
wR, platí místo (10) vztah
|
|
(11) |
