1. Úvod

Zdroje rtg záření v posledních 10-15ti letech zaznamenaly pronikavé změny. Klasických zdrojů, t.j. rentgenek, se tyto změny příliš netýkaly, pouze parametry jejich výkonů nebo jasu poněkud vzrostly. Využitím zdrojů synchrotronového záření vhodných parametrů pro účely rtg difrakce vznikly nové experimentální techniky a rozšířily se možnosti stávajících. Na Obr.1 je graf vývoje maximálního jasu zdrojů v závislosti na čase.

Obr. 1

Pro plánování experimentů je důležité znát vlastnosti jednotlivých zdrojů rtg záření, jejich výkony a dostupnost. Vzhledem k šířce problematiky studovaných jevů (např.: studium povrchů, vrstevnatých struktur, prášků, materiálů podléhajících změnám po ozáření, " time resolved" experimenty, fázové přechody, tomografie, atd.), je nutné používat různé zdroje záření. Pro posouzení vlastností zdroje pro daný problém je důležité znát jeho parametry.

Obr. 2

 

Na obr.2 je znázorněn systém souřadnic pro následující pojmy:

Jas [phot.s-1mrad-2 mm-2 ; DE/E =10-3 ]

 n = f(x, z , x , y, E, t)

t. j. počet fotonů vyzařovaných bodem A o souřadnicích x, z ve směru y, x s energií E za jednotku času, velikosti zdroje, prostorového úhlu a šířce spektra DE/E = 10-3 .

Intenzita [phot.s-1mrad-2 ; DE/E = 10-3 ]

I = f(y, x, E, t) = (integ) n dxdz

Spekrální tok [ phot.s-1; DE/E = 10-3 ]

FS = f(E, t) = integral (W) I dx dy