Dynamická teorie elektronové difrakce je důležitý nástroj pro analýzu elektronových difrakčních dat. Na rozdíl od běžně užívané dynamické rtg difrakce, vyžaduje dynamická elektronová difrakce použití mnoha (několik set) rovinných komponent elektronové Blochovy vlnové funkce, což komplikuje teoretický popis. Elektronová vlna difraktovaná krystalem s náhodně rozloženými defekty je superpozici koherentní a difuzní komponenty; koherentní vlna (pokud je přítomna) vytváří ostrá difrakční maxima a difuzní složka přispívá do pomalu se měnícího pozadí. Elektronová strukturní analýza používá většinou jen koherentní složku a je proto důležité korektně dynamicky počítat koherentní difraktovanou vlnu na základě strukturního modelu defektů.
Příspěvek obsahuje poslední výsledky našich výpočtů pro jednoduchý strukturní model defektů. Metoda je odvozena ze statistické dynamické teorie rtg difrakce publikované jedním z nás (V.H.) před asi 45 lety a používá formalismus analogický Dysonově rovnici používané v teorii pevných látek.